Srubová, nebo roubená konstrukce?

Redakce | Pondělí, 10. říjen 2022 |

Roubené konstrukce představují jeden z nejstarších stavebních systémů ze dřeva. Ze základního konstrukčního principu vodorovně kladených a v rozích spojovaných klád se vyvinula celá řada více či méně odlišných technických variant, s nimiž se dnes můžeme setkat.

Masové rozšíření srubových staveb mělo v historii své jednoduché opodstatnění a tím byla regionální dostupnost materiálu, která se v dnešní době naprosto nerespektuje. Dřevo ve formě kulatiny bylo k dispozici prakticky v bezprostřední blízkosti a velmi dobře opracovatelný materiál dokázal pokrýt veškeré potřeby stavitele nosných konstrukcí až po vybavení domu.

Hoří, ale neničí

Historicky zásadní nevýhodou dřeva byla jeho hořlavost. V kombinaci s tehdy velmi neúčinnou technikou používanou k hašení požárů a zejména pak realizacemi velmi snadno hořlavých střešních krytin vedly tyto skutečnosti až k vytvoření dekretů proti dřevěným stavbám (Marie Terezie, Císař Josef II.). Zejména ve městech totiž požár jedné budovy často způsobil zkázu celého města. Dnes je situace naprosto odlišná. Dřevo se samozřejmě chová stejně, ale hořlavé krytiny jsou pouze výjimkou, osvětlení zajišťuje elektřina a nikoliv louče nebo petrolej.

Zcela v jiných dimenzích se pohybují schopnosti zásahových jednotek hasičů. Nejen, že dojezdové časy jsou maximálně v řádu několika desítek minut, ale i vybavení hasičů umožňuje účinný boj proti tomuto živlu. Navzdory tomu, že dřevo je hořlavý materiál, nenajdeme dnes ve statistikách prakticky žádné záznamy, které by, oproti době za vlády Marie Terezie, směřovaly k potírání této stavební technologie.

Požadavek požární odolnosti staveb dnes určujeme v minutách (přízemní stěna dvoupodlažního rodinného domu 45 minut), ale pro srubové konstrukce by mohla být bez problémů klasifikována v celých hodinách. Velmi zjednodušeně můžeme určit rychlost odhořívání dřeva pomocí jednoduchého pravidla. Jeden milimetr dřeva odhořívá přibližně jednu minutu a více. Snadno si pak můžeme dopočítat, jaký vliv bude mít 60-minutový požár na obvodovou stěnu složenou z kulatiny o průměru 30 cm.

TIP NA SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK: Jak hoří dřevostavba?

Srub, nebo roubenka?

Základním konstrukčním prvkem srubů je kulatina, nebo masivní hranol. Podle toho pak můžeme rozlišovat mezi sruby a roubenkami. Zatímco například v Kanadě je typickým stavebním prvkem právě kulatina, v našem prostředí jsou typické stavby z hraněných prvků – roubenky. Základní odlišnosti však můžeme nalézt i v konstrukčním provedení. Charakteristickým prvkem kanadských srubů je přesah kulatiny v rozích staveb, v tak zvaném zhlaví.

V českém prostředí se naopak nejčastěji používalo rohové spojení bez přesahů, jako například šikmý plát zvaný „rybina". Rybinový spoj je pojmenován podle tvaru, který připomíná ploutev a funguje na principu podobném spojování dílků puzzle. Na první pohled by se mohlo zdát, že varianty roubených staveb jsou dvě, a to podle toho, zda jsou z kulatiny s přesahy v rozích, anebo z hranolů bez přesahů. Ve skutečnosti je variant více. Další možností jsou například sruby, jejichž stěna se skládá z několika vrstev – uvnitř stěny je zpravidla tepelná izolace, která zásadně zlepšuje ochranu tepla.

obr.: Schématické znázornění konstrukčního řešení masivních dřevostaveb – nahoře srub, dole klasická česká roubenka, uprostřed různé profily pro roubené stěny. Zdroj a autor obrázků vizualizací jednotlivých konstrukcí se souhlasem: Stanislav Müller

Mají sruby a roubenky v současném stavebnictvím opodstatnění?

Všichni známe ten zvláštní pocit, když zahlédneme srub zasazený v zástavbě klasických rodinných domů a ještě na parcele v příměstské oblasti. Jsou stavby, které jednoduše pro svoji jedinečnosti vyžadují i jedinečná místa a prostředí. Pro sruby toto pravidlo platí bezvýhradně. Navíc se nelze divit památkářům, kteří v některých oblastech nechtějí povolovat sruby kanadského stylu.

Na tomto místě je potřeba také trocha vcítění se do prostředí, kde má stavba stát, a nikoliv jen slepé trvání a prosazování svého umíněného názoru. Více možností získáme, přikloníme-li se ke stavbě srubu z hraněných prvků. Tyto konstrukce jsou více „příbuzné" dnešním stavbám, a proto snáze splynou se svým prostředím.

TIP NA SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK: Jak a podle čeho vybrat vhodný pozemek pro dřevostavbu

obr.: Konstrukční rozdíl mezi srubovou a roubenou technologií je patrný i v interiéru. Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Srub: dům z kulatiny

Původní a na první pohled přirozenější je kulatina získaná pouhým odkorněním klád, která je základní podmínkou zajišťující ochranu dřeva před napadením biologickými škůdci. Sbíhavost klád se kompenzuje střídavým ukládáním horního (menšího) a dolního (většího) průřezu nad sebe. Přesahy klád (zhlaví) typické pro kanadské sruby plní v konstrukci důležitou roli, protože zabraňují „rozvalení" stavby. Klády jsou v rozích spojovány různým spoji, které stavbu drží pohromadě. Mezi těmito spoji a konci klád však musí být určitá minimální vzdálenost, aby se dřevo neusmyklo (neutrhlo).

Tyto sruby se staví jak klasickou staveništní technologií, kde se veškerý materiál opracovává přímo na staveništi, tak i kompletní formou prefabrikace. V tomto případě se srub prakticky postaví „nanečisto" v hale nebo areálu stavební firmy, všechny prvky se řádně označí, stavba se rozebere, převeze na místo určení a tam znovu složí.

Obdobou srubů z rostlých klád jsou sruby konstruované z frézované kulatiny, která má po celé délce stejný průřez. Takto opracované stavební prvky jsou předurčeny k efektivní prefabrikaci, protože s nimi dokáží zacházet automatizovaná dřevoobráběcí centra. Stavbám z této kulatiny však chybí jakési kouzlo originality. Řada odborníků tvrdí, že přirozený, původní povrch pouze odkorněného kmene má lepší životnost než kmen ofrézovaný. To je patrně dáno tím, že povrch ofrézovaného prvku je mechanicky narušen, zatímco přirozený povrch kmene je celistvý a vlákna na jeho povrchu jsou méně rozrušena.

TIP NA SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK: Reportáž ze stavby aneb jak se staví srub z masivních kulatin

obr.: Typickým znakem ručně tesaných trámů pro kanadské sruby je originalita každého prvku. Foto: Jiří Ernest

Roubenka: stavba z hraněného dřeva

V České republice jsou historicky původní především sruby z hraněných prvků – roubenky. Dříve ručně tesané, dnes řezané hranoly jsou v rozích nejčastěji spojovány „na rybinu". Vzhledem k tomu, že geometricky symetrické, ostrohranné prvky lze mnohem snadněji opracovávat, používají se pro rohová spojení roubených staveb i velmi sofistikované konstrukce.

Přesahy (jako v případě kulatiny) nejsou v tomto případě potřeba. I v tomto případě pronikla do opracování dřevěných prvků prefabrikace, která se v současné době přesouvá především do hal s automatickými dřevoobráběcími centry. Můžeme se setkat se širokou paletou profilů, a to ať už se jedná o masivní nebo i vrstvené konstrukce s izolační vložkou.

obr.: Pro roubenku je charakteristické zakončení zhlaví trámů tzv. na rybinu, tedy bez přesahujících konců. Foto: Martin Zeman

Tepelněizolační schopnosti dřeva

Z historického pohledu je dřevo zajímavý tepelný izolant, ale v současném kontextu tomu tak již není. Pokud bychom posuzovali srub bez jakýchkoliv ekologických souvislostí a zejména bez komplexního hodnocení životního cyklu produktu, nebyly by sruby tou pravou ekologickou variantou. Reálné tepelněizolační vlastnosti masivní srubové stěny se pohybují na hranici zákonem požadovaných hodnot.

Ke splnění legislativních požadavků je však třeba posuzovat stavbu jako celek a maximálně omezit ztráty tepla, využívat moderní technologie s vysokou účinností a případně integrovat dostupné obnovitelné zdroje (například energii získanou z okolního prostředí nebo ze slunce). Aby byly splněny požadavky Průkazu energetické náročnosti budovy (PENB), který je od letošního roku povinným dokladem každé novostavby nebo prodávaného staršího domu, je třeba navrhnout optimální způsob vytápění, větrání či další technologie spojené s výrobou energie. Požadavky PENB na stavby jsou čím dál přísnější, nicméně pokud jsou vhodně navrženy všechny skladby konstrukcí a topný systém, je splnění těchto požadavků možné.

obr.: Sendvičové konstrukce stále častěji pronikají v souvislosti s požadavky na tepelněizolační vlastnosti a rostoucími cenami energií i mezi roubenky, z technického hlediska už ale nejde o stavbu z masivního dřeva. Foto: Kontio

AUTOR ČLÁNKU pro časopis sruby&ROUBENKY: Stanislav Müller

Hodnocení uživatelů: 5 / 3
Líbil se Vám článek?03